Více informací o využití čárového kódu v knihovnách

V souvislosti s automatizací základních knihovnických procesů vyvstala potřeba jednoznačné identifikace objektů evidovaných v datových bázích. Zejména z hlediska automatizované evidence výpůjček je třeba zabezpečit:

1. jednoznačné označení knihovních jednotek, které jsou předmětem výpůjček, a dalších operací souvisejících s výpůjčkou (např. rezervací, upomínek, prolongací), a uživatelů (čtenářů), kterým jsou výpůjční služby poskytovány,
2. bezchybný zápis těchto označení do příslušných bází dat.

Tyto dva základní požadavky lze nejjednodušším způsobem řešit metodami omezujícími chyby vzniklé lidským faktorem:

• formální kontrolou na formát a duplicitu zvolených označení (což je záležitost programových prostředků),
• zavedením některé z technik automatizovaného snímání těchto označení; ty kromě zvýšení spolehlivosti zápisu vstupních dat urychlují průběh příslušné operace.

Z hlediska automatizace meziknihovních výpůjčních služeb a případně i dalších procesů (cirkulace společného fondu více knihoven, apod.) se dále jeví jako výhodné opatřit knihovní jednotky nejen označením knihovní jednotky samotné, ale i označením knihovny, do jejíhož fondu náležejí. To umožňuje partnerským knihovnám při těchto procesech mnohonásobně využívat jednou již uložená data o knihovnách či informačních pracovištích.

S ohledem na uvedené požadavky, s využitím zkušeností vyspělých zahraničních knihoven a na základě dohody Státní technické knihovny v Praze se Slovenskou technickou knihovnou v Bratislavě, byl navržen systém využití čárového kódu pro označování knihovních jednotek. Ten byl projednán a doporučen na poradě státních vědeckých a ústředních knihoven v Národní knihovně v Praze v roce 1990 a v současnosti je prakticky využíván v několika stovkách knihoven.

Stručný popis systému

Návrh systému vyšel z následujících zásad:

• označení knihovny a označení knihovní jednotky bude tvořit jediný údaj, vyjádřený čárovým kódem,
• knihovnám se doporučuje užívat čárový kód systému "39" (přesněji "3 z 9"), neboť umožňuje vyjádřit všech prvních 128 znaků ASCII (tj. celé základní tabulky ASCII) a tudíž má univerzálnější použití,
• systém však musí vyhovovat i kódování v systému EAN,
• řešení by mělo být co nejuniverzálnější a zároveň co nejjednodušší,
• řešení musí být prosté proměnlivých prvků.

Z toho vyplývá, že kód musí být pouze číselný a vyhovovat (přísnějším) požadavkům EAN.

Vzhledem k nárokům na obsah kódu je nutno vycházet z EAN 13, který má 12 znaků nesoucích informaci a 1 znak kontrolní. Součástí 12 významových znaků je prefix, který v tomto případě musí vyjadřovat, že jde o označení druhu kódu "interní", tj. pro knihovny v rámci ČR a SR. K tomu postačí první dva znaky prefixu.

Pro označení knihovny a knihovní jednotky je tedy k disposici 10 znaků. Tento řetězec je pak společný jak pro EAN, tak pro 39, přitom v systému 39 není prefix a nemusí - ale může - být kontrolní znak.

Vyjdeme-li dále z požadavků jednoduchosti, univerzálnosti a nevýznamovosti označení, je třeba rozdělit knihovny do skupin podle velikosti jejich fondů. Podle statistik je rozsah knihovních fondů jednotlivých knihoven v ČSFR maximálně řádu milionů. Pak pro označení knihovních jednotek v knihovnách

• u nichž je předpoklad, že jejich fond překročí 9 milionů, bude pro označení knihovní jednotky třeba 8 znaků,
• s fondem řádu milionů bude třeba 7 znaků,
• s fondem řádu statisíců bude třeba 6 znaků, 
  atd.

Ze statistik je dále zřejmé, že pro označení knihoven s fondem

• desítek milionů postačí 1 znak (9 knihoven),
• řádově miliony svazků postačí 2 znaky (99 knihoven),
• statisíců knihovních jednotek postačí 3 znaky (999 knihoven),
• desetitisíců postačí 4 znaky (9999 knihoven). 
  atd.

Zbývá tedy jeden znak pro oddělení či odlišení kódu knihovny od kódu knihovní jednotky.

Z několika možných variant použití tohoto oddělovacího znaku (s ohledem na EAN to musí být číslo) byla použita tato:

Prvním (v případě EAN třetím) znakem kódu bude číslice, vyjadřující počet znaků využitých pro označení knihovny (např. pro knihovny s řádově milionovým fondem to bude číslice 2).

Shrneme-li, označení knihovní jednotky má vždy 10 číslic a skládá se ze tří prvků:

1. první prvek (jeden znak) vyjadřuje počet znaků použitých pro označení knihovny (signalizuje tedy velikost knihovny),
2. následuje číselný kód knihovny (1 až 4 znaky), vyjadřuje lokaci knihovní jednotky,
3. a konečně vlastní označení konkrétní knihovní jednotky (8 až 5 znaků) v rámci dané knihovny.

Přehledně to ukazuje následující tabulka:

• x jsou číslice označení knihovny,
• y jsou číslice označení knihovní jednotky

Při použití kódu "EAN 13" bude 10 znakům označení knihovní jednotky předcházet dvouznakový prefix a jako 13. znak bude následovat kontrolní číslice.

Závěr

Dohoda se Slovenskou technickou knihovnou v Bratislavě (dnes Centrum vědeckých a technických informací) rozdělila intervaly čísel potřebné pro označení knihovny tak, že první dvě třetiny v rámci příslušné řady budou použity pro knihovny ČR a poslední třetina pro knihovny SR.

Doporučujeme, aby tento systém byl aplikován pouze pro takový druh, resp. formu dokumentů, které přicházejí do úvahy pro meziknihovní služby, resp. jsou zařazovány do fondu v definitivní podobě (např. periodika již svázaná), resp. mají trvalejší význam. Neekonomické by bylo použít tento systém např. pro firemní literaturu tvořenou převážně prospekty a letáky, které jsou z fondu po čase vyřazovány.

Zveme každou knihovnu v ČR, která zavádí čárový kód pro označování svého fondu, aby se zúčastnila tohoto systému, který již využívají stovky knihoven v ČR i SR a který může usnadnit jejich spolupráci.