Iconologia di Cesare Ripa

Ikonografie je nauka, která popisuje, klasifikuje a interpretuje náměty výtvarného umění. V historickém fondu NTK se nachází klíčová práce tohoto oboru. Jejím autorem byl Cesare Ripa (1560–1622), o jehož životě toho víme relativně málo. Narodil se v Perugii do skromných poměrů a jeho pravé jméno bylo Giovanni Campani. Pseudonym Ripa začal používat až později. Jako velmi mladý se přestěhoval do Říma a vstoupil do služeb kardinála Antonia Maria Salviatiho. Nejprve pracoval jako majordomus, později se stal kardinálovým šéfkuchařem. Ve volném čase se věnoval práci na své knize.

Poprvé své dílo vydal v Římě roku 1593. Jednalo se o italsky psaný lexikon alegorických symbolů seřazených abecedně. Najdeme zde personifikace lidských ctností i neřestí, nálad, přírodních jevů, věd, náboženských výjevů, ale i kontinentů. Jednotlivé personifikace jsou detailně popsány včetně druhu a barvy jejich oblečení a jednotlivých atributů. Autor rovněž uvádí důvody, proč byly vybrány, a často přitom odkazuje na literaturu, ze které čerpal.

Vycházel ze široké škály zdrojů starověkých i středověkých. Inspiraci si bral od Aristotela, Ovidia, Homéra či Plinia. Stejně tak měl k dispozici herbáře, bestiáře a jiné středověké lexikony. V neposlední řadě pracoval s italskými knihami, které se svévolně pokoušely interpretovat egyptské hieroglyfy, byť samozřejmě jejich skutečné rozluštění na sebe nechalo ještě dlouho čekat.

Přestože první vydání nemělo ilustrace, setkala se kniha s velkým úspěchem. Autorovi se podle všeho podařilo zaplnit mezeru na trhu. Práce byla určena především básníkům, řečníkům a kazatelům, dávala jim do ruky repertoár potřebných metafor. Ale ukázala se být užitečná i malířům a sochařům a rádi po ní sáhli lidé od divadla či výrobci svatebních nebo pohřebních dekorací. Další vydání knihy následovalo v Miláně roku 1602. O rok později Ripa vydal doplněnou edici obohacenou o nová hesla a poprvé i o dřevořezy (údajně na základě předlohy slavného malíře Giuseppe Cesariho). Kniha se udržela na výsluní ještě dlouho po smrti svého autora. Kromě Itálie se dočkala mnoha dalších vydání ve Francii, Německu, Nizozemí a Anglii. V roce 1866 byla vydána dokonce i v Mexiku.

Exemplář v NTK je benátské vydání z roku 1645. Na jeho předtitulním listě se nachází podpis Eguidi Schor gehöring, z čehož můžeme vydedukovat, že kdysi patřila profesoru Schorovi. Za zmínku stojí i ručně kreslený obrázek s latinskou legendou vlepený do textu.

Na Ripovu knihu lze s určitou nostalgií pohlížet jako na připomínku doby, která měla na rozdíl od té naší štěstí v tom, že existovala shoda, jak jednoduše a srozumitelně vyjádřit abstraktní představy.

Kniha je dostupná online.